Zuzana Labudová
9. 2014

Klokánkování neboli bonding je metoda, která spočívá v přikládání novorozenců, zejména těch nedonošených, na nahý hrudník jejich rodičů. Pomáhá navázat vzájemný kontakt mezi rodiči a novorozencem.

1.Jak správně provádět bonding

Podle odborných studií se pomocí klokánkování mimo jiné prudce zvyšuje šance na přežití extrémně nedonošených dětí – matčina hruď je tedy něčím podobným, čím je pro malé klokánky matčina kapsa. Prostředí v klokaním vaku se totiž nápadně podobá podmínkám v lidské děloze.

Zázrak na porodním sále

Neobyčejně silný příběh popsal časopis Reader´s Digest. Britce Kate se narodila 14 týdnů před termínem porodu dvojčata. Zatímco holčička jevila známky života, chlapec podle lékařů umíral, a proto jej dali Kate do náručí, aby se s ním rozloučila. Kontakt s maminčiným tělem a její hlas malého Jamieho probral, takže začal pravidelně dýchat a brzy i otevřel oči. Když poté potřela svůj prst mlezivem vytékajícím z bradavky, chlapec ho ochotně olizoval.

Lékaři následně byli nuceni uznat, že těsný kontakt s matkou zřejmě nezralého novorozence přiměl k životu. Po jedenácti týdnech si rodiče obě děti odvezli domů a v osmnácti měsících již nikdo nepoznal, na jak tenkém vlásku Jamieho život visel.

10 kroků k bondingu podle psycholožky Michaely Mrowetz:

1. Ihned po porodu by mělo být novorozené dítě položeno matce na nahý hrudník, v případě porodu císařským řezem lze miminko přiložit k tváři matky, aby cítilo vůni její kůže.
2. V následujících nejméně dvou, ideálně dvanácti hodinách by pokud možno přímý kontakt novorozence a matky (v případě porodu sekcí nebo při extrémní únavě matky ji může zastoupit otec) neměl být vůbec přerušován.
3. Děťátko by mělo být ošetřeno přímo v porodním boxu na těle matky a ihned poté zabaleno společně s matkou do jedné teplé osušky. Vůně matčina těla přináší dítěti nepopsatelně příjemné pocity, proto se doporučuje sprchovat si horní část těla co nejdéle po porodu a nepoužívat přitom parfémovanou kosmetiku.
4. Co nejvíce by měl být podporován kontakt matky a dítěte „skin to skin“, tedy kůže na kůži.
5. Podporován by měl být také oční kontakt maminky s miminkem, zejména vhodnou polohou a podložením hlavy matky při poloze vleže. Jestliže novorozenec musí být v inkubátoru, osvědčuje se používání webové kamery a sdílení fotografií a videí v pravidelných intervalech.
6. Pro následující kojení je zcela zásadní první přisátí děťátka. K němu by mělo dojít podle vlastního tempa miminka – prvních třicet minut mohou oba aktéři porodu klidně odpočívat a seznamovat se. Není třeba spěchat a násilně dítěti strkat bradavku do úst a nutit je sát. Klidně můžete počkat, až si prcek začne strkat pěstičky do pusinky a kývat hlavičkou ze strany na stranu.
7. Důležité je zajistit mamince pohodlnou polohu – vyzkoušejte více možností: postel, křeslo, podložení polštáři. Najděte tu, která vám nejvíce vyhovuje.
8. Zdravotnický personál by se měl k novopečené mamince, respektive oběma rodičům, chovat klidně, vstřícně a nenarušovat intimitu právě vzniklé rodiny. Když praxe za touto teorií pokulhává, neváhejte a ustanovte partnera nebo dulu prostředníkem mezi vámi a zdravotními sestrami: máte plné právo na klid a ohleduplný přístup.
9. Jakákoli vyšetření novorozence (Apgar skóre, poslech stetoskopem, podvázání pupeční šňůry) je dobré provádět přímo na těle matky, nebo v její bezprostřední blízkosti, tedy za jejího dohledu.
10. První minuty s novorozencem jsou naprosto neopakovatelné, proto Michaela Mrowetz radí: Nedívejte se na mobily (esemesky počkají), dívejte se na své miminko a do jeho očí – tento jedinečný okamžik vašemu miminku a vám žádné fotografie ani videa později nezprostředkují.

(Další informace k bondingu naleznete v časopise Maminka) 

2.Bonding z pohledu neonatoložky

Jak to chodí v Ostravě, popisuje primářka oddělení neonatologie ostravské Fakultní nemocnice MUDr. Renáta Poláčková

Jak se jako primářka neonatologie díváte na bonding?

Protože jsem žena – matka a zároveň primářka oddělení neonatologie, mám na bonding dvojí pohled. Jako matka jsem bondingu zcela nakloněna, protože nepochybně napomáhá ranému utváření úzké vazby mezi matkou a dítětem, umožňuje oběma rodičům naplno prožít neopakovatelnou atmosféru jedinečné chvíle, kdy přichází na svět jejich společné děťátko.

Jsem přesvědčena, že bonding, zahrnující blízkost matky a dobře se adaptujícího novorozence bezprostředně po narození, by měl být umožněn všem maminkám s nekomplikovaným těhotenstvím a porodem. Matka je aktivitou děťátka uklidněna, že porod proběhl v pořádku a může miminko zahrnout bezpodmínečnou láskou, kterou dítě skrze její něžnou náruč dozajista vnímá a přijímá.

Jako primářka však také cítím povinnost chránit svůj lékařský a sesterský tým před možnými forenzními dopady při neočekávaných komplikacích. Během své dosavadní praxe jsem byla přímým svědkem následků dvou těžkých (rodiči nepoznaných) stavů bezdeší s následnou těžkou hypoxií, tedy nedostatečným okysličením organismu, které při bondingu bezprostředně po narození nastaly.

V jednom případě novorozenec na následky této epizody zemřel, druhý případ skončil těžkým neurologickým postižením dítěte s potřebou celoživotní ústavní péče. Je proto třeba spolu s rodiči hledat rozumnou hranici pro realizaci bondingu, protože maminky přicházejí rodit do nemocnice s vědomím, že erudovaní zdravotníci správně vyhodnotí možná rizika a komplikace a sníží tak hrozbu možných nepříznivých následků pro rodičku i novorozence.

V případě existujících rizik se zdravotníci nemohou tvářit, že hrozby neexistují, protože jsou si plně vědomi možných dopadů. Personál nemocnice si nemůže dovolit ani slepě doufat v to, že k obávané komplikaci třeba nedojde, protože následky mohou být nenapravitelné. Žijeme v nelehké době, která s sebou nese řadu soudních sporů pro podezření z odborného pochybení či zanedbání zdravotní péče. Pouze odborný zdravotnický personál je si plně vědom možných rizik pro dítě bezprostředně po porodu a pouze zdravotníci jsou schopni rozeznat nastupující patologii u novorozence, rodiče nikoliv.

Nikdo z personálu nemá zájem narušit intimitu výjimečné chvíle narození miminka, nicméně na některé rizikové faktory (matka s pozitivním poševním výtěrem, novorozenec nízké porodní hmotnosti či dítě diabetické matky se sklony k nízké hladině cukru v krvi) jsme povinni rodičku upozornit, popřípadě jí bonding přímo nedoporučit.

Kdy je bonding v porodnici možný a kdy mají přednost jiné aspekty, zejména zdraví a bezpečí dítěte?

Bonding podporujeme vždy, když je to možné. Nejvyšší hodnotou pro nás (a určitě i pro rodiče) zůstává bezpečí a zdraví dítěte. Jak jsem již zmínila, je nutno vždy zvážit předporodní rizika u matky a taktéž případné porodnické komplikace, které se mohou odrazit na poporodní adaptaci dítěte.

Jiné možnosti máme u spontánního porodu, jiné u císařského řezu, který však již nelze považovat za fyziologický porod ani z hlediska rodičky, ani z hlediska dítěte, neboť adaptace takto porozeného novorozence bývá mnohem častěji ztížená nedostatečnou očistou plic od plodové vody – u děťátka se může v krátké době rozvinout ztížené nebo zrychlené dýchání, opakované ublinkávání plodové vody, která může být vdechnuta do dýchacích cest.

Jak v reálu probíhá bonding ve vaší nemocnici?

Bonding zpravidla začíná bezprostředně po porodu položením novorozence na břicho matky, kde je poté lehce osušen a překryt přikrývkou, kterou si často rodiče přinášejí s sebou do porodnice, což respektujeme. Následně se po dotepání přerušuje pupečník a novorozenec je zběžně prohlédnut a zhodnocen jeho aktuální stav.

Rodiče vítají minimum nemocničního personálu, přítmí, často si s sebou přivádějí dulu. Odsouvá se vážení, měření i podrobná prohlídka lékařem, první koupání se provádí odloženě po domluvě s rodiči. Maminky však ve svých porodních plánech často odmítají věci, které se v porodnicích dnes už ani neprovádějí (např. paušální odsávání dýchacích cest). Často je rodiči preferováno podání vitamínu K ústy před injekčním podáním.

Za normálních okolností jsou na našem oddělení všichni novorozenci monitorováni alespoň baby sensorem (to je poduška, která snímá pravidelnou dechovou aktivitu novorozene), takže rodiče jsou edukováni a stvrzují svým podpisem, že byli upozorněni na možná rizika bondingu, kdy dítě na břiše matky není nijak monitorováno.

Personální vybavení našeho oddělení neumožňuje trvalou přítomnost novorozenecké sestry po dobu celého bondingu, za novorozencem a rodičkou pravidelně dochází porodní asistentka, která v případě ztížené adaptace děťátka ihned kontaktuje novorozeneckou sestru a neonatologa.

V případě císařského řezu lze novorozence ponechat u maminky na hrudníku jen velmi krátce. Ačkoliv to rodičky ve svých porodních plánech mnohdy vyžadují, uložení dítěte a jeho tlak na mateřský hrudník v průběhu dokončování operace pak samy hůře tolerují.

Zde se otvírá prostor pro otce, kteří matky mohou při bondingu zastoupit – spolu s dítětem takto čekají na boxu, kam je maminka přivezena po dokončení operace. Některá jiná pracoviště v ČR napojují novorozence během bondingu na číslo pulsního oxymetru, který snímá tep dítěte a jeho sycení krve kyslíkem. Vzhledem k častému falešnému alarmu při běžném pohybu dítěte však může přístroj poklidnou poporodní atmosféru dosti narušit.

Je opravdu velmi těžké najít zlatou střední cestu, kdy zároveň co nejméně narušíme bonding, ale zároveň nevystavíme novorozence neočekávané (a rodiči nepoznané) poruše dýchání s následnou závažnou hypoxií. Není také možné zodpovědnost za zdraví maminky a dítěte, kteří se nacházejí ve zdravotnickém zařízení, přenést na rodiče samotné.

https://www.maminka.cz